Bokovka ve Florencii ak dlouho jste nebyli ve Florencii? Já zhruba dva roky, nicméně tentokrát si ji užívám zcela jinak. Ubytovala jsem se v hotelu Il Salviantino, úžasné vile na kopci asi 20 minut autem od centra. Ráno vyrážím na trh Piazza Lorenzo Ghiberti, Mercato S. Ambrogio, klasický italský trh uprostřed pulzujícího centra, který neztratil své kouzlo. Barolo sýry, fociacca, prosciutto, rajčata, ryby, čerstvé maso, pasta… prostě pastva pro oči i chuťové buňky. Tady si můžete dát úžasnou snídani a venku na milém náměstíčku pak kávu. Kolem je i bleší trh, kde Italky křičí a přebírají džíny za 10 eur. Hned přes cestu najdete Teatro del Sale. Je to sice divadlo, ale zároveň se sem chodí i na jídlo. Musíte se však stát členem, abyste sem měli přístup. Členství stojí 5 eur na celý rok a můžete sem chodit každý den. A věřte mi, tohle je nejlepší členství vašeho života! Nejenže tu jako člen dostanete vynikající snídani za jednotnou cenu 7 eur, oběd za 20 a večeři podle představení, ale vrátíte se zpět do minulého století. Atmosféra tady je neuvěřitelná, naprosto uvolněná, nikdo nikam nespěchá, takže tu můžete strávit i celý den. Divadlo funguje jako bufet, ale s tím, že kuchaři v průběhu dne vaří různá jídla ve staré prosklené kuchyni a křičí okénkem, co se zrovna servíruje. A vy si podle chuti buď přijdete pro talířek, nebo si počkáte na další chod. O hladu nebudete, v průběhu můžete uzobávat saláty, sardinky, gratinovanou zeleninu, ricottové gnocchi a jiné dobroty. Doporučuji oběd uzavřít pečenými jablky s máslem a skořicí. Dnes večer se tu odehrává tango vystoupení a prý už je úplně plno, byť rezervace neberou. Stejně tak jako všude na světě stačí, když někoho znáte, a stůl máte. Šťastný jako čuník Určitě si nenechte ujít další místní poklad, Castello Vincigliata, který je kousek od města. Tento zámek z 12. století je vyhledávaným místem, a to nejen kvůli nádhernému výhledu či bezchybnému servisu, ale především kvůli místním vínům. Ta jsou velmi chutná, i když je pojmenovali naprosto šílenými, někdy až vulgárními názvy. A samozřejmě platí čím bláznivější název, tím lepší víno. Škoda že nemají webové stránky, tedy mají, ale už deset let „under construction“, prostě Italové... Pokud hledáte tradiční recepty a neformální atmosféru, určitě vyrazte do Fiesole, restaurace Perseu Fiesolano na degustační menu. V neděli si nenechte ujít oběd v restauraci hotelu Il Salviatino, který začíná prkénkem výběru ze sýrů, salámů a šunek od místních malých výrobců, pokračuje výběrem z těstovin, mas a naložené zeleniny a graduje sérií dezertů, které kuchař přinese zabalené v papíře a převázané mašlí. To simuluje tradiční nedělní oběd italské rodiny, kde je typické, že členové rodiny přinesou do domu dezerty z místa svého bydliště. Jste sice v hotelu, ale atmosféra je příjemná a servis tak osobní, že si připadáte jako u babičky. Pokud vyznáváte trend bio, který hýbe světem a rozhodně se nevyhnul ani Itálii, za návštěvu rozhodně stojí unikátní projekt Antonello Colonna Valefredda Resort nedaleko Říma. Dokonce se tu nespokojili jen s bio, ale věnují se „zero kilometre food“, což znamená, že téměř všechno pochází z vlastní produkce a menu se mění podle sezony. Tento ultra moderní luxusní resort v kopcích Labica nabízí opravdu vše, od spa přes farmu se šťastnými prasaty (happy pigs), jak o nich mluví sám majitel, po vlastní výrobnu sýrů, gurmánskou restauraci a galerii umění. A ještě jednu perličku tento resort nabízí – je jím Antonello Colonna, kuchař s michelinskou hvězdou, který ukrytý zde v kopcích odkrývá svá tajemství prostřednictvím kuchařských lekcí. Takových pokladů nabízí Itálie stovky, ale o tom zase příště. Italové prostě milují krásné věci, upřednostňují „slow food“, kde nejde o množství, ale o kvalitu, a těší ze života. n J Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Eva Klejmová tentokrát o nejlepším jídle v divadle, zero kilometre food a přisprostlém víně
Bokovka ve Florencii ak dlouho jste nebyli ve Florencii? Já zhruba dva roky, nicméně tentokrát si ji užívám zcela jinak. Ubytovala jsem se v hotelu Il Salviantino, úžasné vile na kopci asi 20 minut autem od centra. Ráno vyrážím na trh Piazza Lorenzo Ghiberti, Mercato S. Ambrogio, klasický italský trh uprostřed pulzujícího centra, který neztratil své kouzlo. Barolo sýry, fociacca, prosciutto, rajčata, ryby, čerstvé maso, pasta… prostě pastva pro oči i chuťové buňky. Tady si můžete dát úžasnou snídani a venku na milém náměstíčku pak kávu. Kolem je i bleší trh, kde Italky křičí a přebírají džíny za 10 eur. Hned přes cestu najdete Teatro del Sale. Je to sice divadlo, ale zároveň se sem chodí i na jídlo. Musíte se však stát členem, abyste sem měli přístup. Členství stojí 5 eur na celý rok a můžete sem chodit každý den. A věřte mi, tohle je nejlepší členství vašeho života! Nejenže tu jako člen dostanete vynikající snídani za jednotnou cenu 7 eur, oběd za 20 a večeři podle představení, ale vrátíte se zpět do minulého století. Atmosféra tady je neuvěřitelná, naprosto uvolněná, nikdo nikam nespěchá, takže tu můžete strávit i celý den. Divadlo funguje jako bufet, ale s tím, že kuchaři v průběhu dne vaří různá jídla ve staré prosklené kuchyni a křičí okénkem, co se zrovna servíruje. A vy si podle chuti buď přijdete pro talířek, nebo si počkáte na další chod. O hladu nebudete, v průběhu můžete uzobávat saláty, sardinky, gratinovanou zeleninu, ricottové gnocchi a jiné dobroty. Doporučuji oběd uzavřít pečenými jablky s máslem a skořicí. Dnes večer se tu odehrává tango vystoupení a prý už je úplně plno, byť rezervace neberou. Stejně tak jako všude na světě stačí, když někoho znáte, a stůl máte. Šťastný jako čuník Určitě si nenechte ujít další místní poklad, Castello Vincigliata, který je kousek od města. Tento zámek z 12. století je vyhledávaným místem, a to nejen kvůli nádhernému výhledu či bezchybnému servisu, ale především kvůli místním vínům. Ta jsou velmi chutná, i když je pojmenovali naprosto šílenými, někdy až vulgárními názvy. A samozřejmě platí čím bláznivější název, tím lepší víno. Škoda že nemají webové stránky, tedy mají, ale už deset let „under construction“, prostě Italové... Pokud hledáte tradiční recepty a neformální atmosféru, určitě vyrazte do Fiesole, restaurace Perseu Fiesolano na degustační menu. V neděli si nenechte ujít oběd v restauraci hotelu Il Salviatino, který začíná prkénkem výběru ze sýrů, salámů a šunek od místních malých výrobců, pokračuje výběrem z těstovin, mas a naložené zeleniny a graduje sérií dezertů, které kuchař přinese zabalené v papíře a převázané mašlí. To simuluje tradiční nedělní oběd italské rodiny, kde je typické, že členové rodiny přinesou do domu dezerty z místa svého bydliště. Jste sice v hotelu, ale atmosféra je příjemná a servis tak osobní, že si připadáte jako u babičky. Pokud vyznáváte trend bio, který hýbe světem a rozhodně se nevyhnul ani Itálii, za návštěvu rozhodně stojí unikátní projekt Antonello Colonna Valefredda Resort nedaleko Říma. Dokonce se tu nespokojili jen s bio, ale věnují se „zero kilometre food“, což znamená, že téměř všechno pochází z vlastní produkce a menu se mění podle sezony. Tento ultra moderní luxusní resort v kopcích Labica nabízí opravdu vše, od spa přes farmu se šťastnými prasaty (happy pigs), jak o nich mluví sám majitel, po vlastní výrobnu sýrů, gurmánskou restauraci a galerii umění. A ještě jednu perličku tento resort nabízí – je jím Antonello Colonna, kuchař s michelinskou hvězdou, který ukrytý zde v kopcích odkrývá svá tajemství prostřednictvím kuchařských lekcí. Takových pokladů nabízí Itálie stovky, ale o tom zase příště. Italové prostě milují krásné věci, upřednostňují „slow food“, kde nejde o množství, ale o kvalitu, a těší ze života. n J Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Eva Klejmová tentokrát o nejlepším jídle v divadle, zero kilometre food a přisprostlém víně